Brněnský drak, kolo a fiála

Dva brněnské symboly – draka (nebo krokodýla?) a loukoťové kolo – najdete v průchodu Staré radnice, ten třetí – fiálu – na jejím gotickém portálu. Stará radnice je nejstarší světskou / občanskou stavbou Brna a od 1. července 2024 Národní kulturní památkou. Jak to přesně bylo s brněnským drakem se doposud neví, zato kolo a fiála mají v legendě jasno!

Brněnský drak o sobě říká:

„Přiletěl jsem odkudsi z východu a Brno se mi z výšky zalíbilo tak, že jsem si tu přistál. Mezi Líšní a Slatinou jsem si udělal obydlí, tedy takové hnízdo, a sežral jsem všechno, co jsem uviděl. Nejlepší bylo jídlo, které mířilo z okolí na brněnské trhy. Tak třeba babky z Tuřan jsem jedl se zelím, vinaře z Mikulova jsem zapíjel veltlínským a frankovkou a medaře od Břeclavi jsem si dával na sladko. Jako dezert, samozřejmě. Nepohrdl jsem ani ovcemi a kozami, co se pásly všude okolo. To byl život.
Jenže pro Brňáky jsem byl úplná lapálie. Třásli se hrůzou, jen uslyšeli, jak si tak po obědě řvu. Jednou do města zavítal takový mladý řeznický tovaryš a vymyslel, jak se mě Brno zbaví. Od radních si vyprosil kůži z krávy*, kterou nacpal vápnem a zašil. No a já drak pitomá jsem tu věc sežral. Bylo to tak hnusné, že se mi hned zkřivila huba a musel jsem tu hužvu spláchnout trochou vody.
Zaletěl jsem si ke Svratce a tam jsem chlemtal tu říční vodu, co se jí jen do mě vešlo. Den neteklo v řece nic. A pak to ve mně začalo bublat, pískat, bouchat, syčet, chvíli bylo ticho, říkám si, uf, je to z krku. Ale nakonec se ozvalo cosi jako hééérangr a já se roztrhl na sto sedmdesát čtyři kusů. A to se všechny nenašly. Trvalo hrozně dlouho, než mě zase celého poskládali a vycpaného pověsili do radničního průjezdu.“

*Zda se jednalo o krávu, tele, ovci či dokonce vola se dodnes přesně neví.

Krokodýl od Matyáše?

Nejčastěji se traduje, že krokodýla daroval Brnu markrabě Matyáš v roce 1608. Údajně měl velmi rád zvířata a krokodýla dostal od Turků. Protože ale zvíře uhynulo právě když projížděl Matyáš Brnem, nechal ho městu na památku. Brňané ho nejprve vystavili na Zelném trhu a po pár dnech ho zavěsili do průchodu Staré radnice. Jenomže už o mnoho let dříve, tedy v roce 1568, 1578 a 1579, jsou vystaveny účty na oživování draka malířem, restaurování a odčervení. Podle dalšího účtu z roku 1584 byl drak dokonce vysoušen a vykuřován. Takže Matyáš to být nemohl…

Drak z Trutnova?

Další pověst hovoří o roce 1006, kdy byl u města Trutnov zabit veliký drak. Jeho kůži potom trutnovští v roce 1024 darovali mladému knížeti Břetislavovi na zemském sněmu v Brně. Jenomže město Brno jako takové v tomto roce ještě neexistovalo a rozhodně se zde nemohl konat ani zemský sněm. První zmínka o Brně se objevuje až v roce 1091 a městem se Brno stalo dokonce až v roce 1243. Takže ani trutnovští a Břetislav to být nemohli…

Dračí řád pro Brno?

Možnou stopu vydal i hrad Špilberk. Našla se zde totiž kachle z kamen se znakem císaře Zikmunda (v letech 1419-1423 byl moravským markrabětem) orámovaná symbolem draka. Zikmund uděloval svým příznivcům tzv. Dračí řád a Brno jej možná obdrželo. Je tedy možné, že na památku této události Brňané zavěsili na radnici „dračí“ kůži…?

Drak nebo krokodýl?

V roce 1781 moudré hlavy tehdejší doby doporučily prozkoumat, jestli drak není náhodou krokodýl. V 19. století docházelo k dalším zkoumáním, která většinou potvrdila, že krokodýlí kůže není starší než 200 let. Ke stejnému názoru se kloní i současní biologové. Pokud je to pravda, kůže musela být pravděpodobně již několikrát vyměněna a celá záležitost s Brněnským drakem je tím ještě záhadnější…

Co víme s jistotou?

Současný exemplář v průchodu Staré radnice je samicí krokodýla nilského. Má dálku téměř 5 metrů a váží skoro 200 kilo. Krokodýlí kůže je vyztužená kovovou konstrukcí a vylitá sádrou. Kůže je pravá, ale neví se, jak stará. Nevypadala ale vždycky takto…

Ještě po druhé světové válce byste v průchodu viděli krokodýlici schlíple viset s povolenou hlavou i končetinami. Její dnešní majestátní podoba pochází až z roku 1956, kdy prošla opravdu velkou rekonstrukcí: byly například správně dosazeny zuby a oči a z jejích útrob bylo vytaženo dřevěné prkno, které tam zůstalo po opravě, kterou provedli Němci za války. Jediné, co na krokodýlici tedy není původní, jsou zuby, oči a drápy.

V roce 2024 se drak opět dostal do intenzivního povědomí veřejnosti díky tomu, že dostal k Brněnským Vánocům svetr a radostí chrlil plamen. Co bude dál? Historie pokračuje, buďte s drakem její součástí.

A jak to bylo se slavným lednicko-brněnským loukoťovým kolem?

„Moje jméno je Jiří Pirk nebo také Birk, jak chcete. Pocházím z Lednice. Určitě ji znáte. Je to městečko skoro padesát kilometrů od Brna a teď nám tam dělá parádu minaret. V Lednici dělám koláře. To znamená, že vyrábím dřevěná kola k vozům a kočárům. Živnost je to celkem slušná, to nemohu říct.

Po práci si vždycky skočím na jedno do hospody. Pročistit hlavu. Jednou, když jsme s kamarády pili už osmý korbel, tak jsem se v jakési pýše, nebo bůh ví proč, vsadil, že za jeden den porazím strom, udělám z něj kolo, a to kolo vlastnoručně dokutálím až do Brna. Ráno vstanu, přemýšlím, jak jsem se dostal do postele, a náhle mi hlavou bleskne ta hrozná sázka.

Jéžišmarjá! Rychle jsem si natáhl kalhoty a tradá do lesa. Kolem půl osmé už byl strom v dílně a začal jsem pracovat na kole. To bylo hotové zrovna, když bylo slunko přímo nad hlavou. Hodin jak na kostele. Kolo jsem vykutálel z Lednice, no lidi koukali, jak blázni… a tradá. V Židlochovicích jsem do sebe musel hodit dva párky. Ani nebyl čas kousat a utíkal jsem dál k Brnu.

Špilberk se přede mnou v dálce ukázal někdy po sedmé, a ještě to byl kus cesty. Uf, stihl jsem to jen taktak. Bránu mi zavřeli těsně za zadkem. Druhý den jsem si na radnici nechal vystavit potvrzení a kolo tam nechal. Hlavně ho nekutálet zpátky. Sázku jsem měl v kapse.

Ledničtí sousedé byli o pár zlaťáků chudší a já se jednou provždy zařekl, že na podobné sázky je vždycky dost času. No, a to kolo visí na radnici dodnes.“

O křivé fiále vám povypráví sám její tvůrce:

„Dovolte, abych se představil. Jmenuji se Anton Pilgram a portál na Staré radnici je jedno z mých nejkrásnějších děl. No jistě uznáte, že ano. I když pracuji hlavně v Rakousku a Uhrách, Brno je mé rodné město, a proto jsem se rozhodl, že na tuto práci zdejším pánům radním kývnu. Práce to nebyla nijak snadná. Vysekat z kamene všechny sochy a kamenické články stálo zatracené množství času. A pak se ti chrapouni nenažraní, holota protivná, břichatá a namyšlená, rozhodli, že mi za práci zaplatí mnohem méně, než jsme se domluvili.
A co víc! Chtěli, abych jim ke slavnostnímu otevření nové radniční brány vystrojil hostinu. Za těch pár zlatek, co mi nakonec přidělili. Ach jo. Tak jsem večer ještě jednou naposledy vystoupal na lešení a jednu z fiál upravil tak, aby byla křivá. Zkrátka, aby celé Brno vidělo, jací křiváci vedou jejich město. Jen co byla fiála hotová, pobalil jsem si pár švestek a tradá do Vídně. Sichr ist sichr.
Říká se, že páni radní to všechno moc dobře pochopili. Bodejť by ne, když se jim smálo celé město! A chtěli fiálu opravit. Zaplatili kameníka, který ji narovnal, ale ráno byla zase taková, jak jsem ji vytesal já. Zázrak nebo co. A co myslíte, polepšili se? Houby s octem. To, že brněnští radní začnou plnit své sliby, totiž poznáte tak, až se fiála na portálu sama od sebe narovná. A zatím, tedy co já vím, se tam křiví dodnes.“