DAVID ROBERTSON & FILHARMONIE BRNO

ALFRED SCHNITTKE Violový koncert
ANTON BRUCKNER Symfonie č. 9 d moll WAB 109

Eva Krestová viola
Filharmonie Brno
dirigent David Robertson

Po dlouhých 35 letech se k Filharmonii Brno vrací slavný americký dirigent, skladatel a hudební vizionář David Robertson. S brněnskými filharmoniky několikrát spolupracoval na přelomu 80. a 90. let minulého století a pokaždé se jednalo o mimořádný dramaturgický i umělecký počin: pod jeho taktovkou v Brně zazněla skladba Oliviera Messiaena Od kaňonů ke hvězdám (v československé premiéře), dále díla Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů či Honeggerův symfonický žalm Král David. Punc mimořádnosti ponesou nepochybně i koncerty, které David Robertson bude řídit při svém návratu do Brna a na nichž zazní závažná, hluboce introspektivní díla Alfreda Schnittkeho a Antona Brucknera. V roli sólistky se představí Eva Krestová, první violistka České filharmonie.

Alfred Schnittke, jeden z nejvýznamnějších autorů druhé poloviny 20. století, byl ctitelem Antona Brucknera. Svůj obdiv k němu nejpřímočařeji vyjádřil ve své Druhé symfonii nesoucí podtitul St. Florian, která vznikla roku 1980 na základě zážitku z návštěvy kostela v St. Florianu, ve kterém Bruckner hrál dlouhá léta na varhany a je tam také pohřben:

„Do St. Florianu jsme dorazili za soumraku, vstup do Brucknerovy hrobky byl už zavřený. Chladný, ponurý barokní kostel byl naplněn mystickou atmosférou. Odkudsi zpoza zdi zpíval menší sbor večerní mši – missu invisibile, neviditelnou mši. Kromě nás v kostele nikdo nebyl. Hned jak jsme vstoupili do kostela, všichni jsme se rozešli na různé strany, abychom každý sám mohli při zpěvu zažít pocit chladné a mocné pustoty, která nás obklopovala.“ Alfred Schnittke

O pět let později Schnittke napsal Violový koncert, poprvé provedený v lednu 1986 Jurijem Bašmetem a orchestrem Concertgebouw Amsterdam. Dílo se brzy po premiéře zařadilo mezi nejdůležitější violové koncerty vůbec.

Na violu svou zděděnou jen tehdy, tehdy hraji,
když měsíc teprv vyjít má a tma je ještě v kraji…

Karel Hlaváček: Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji

Když se Anton Bruckner roku 1887 odhodlal ke kompozici Deváté symfonie d moll, pociťoval pořadové číslo jako poslední (podle Beethovenova vzoru; mimochodem se stejným vědomím přistupoval ke své Deváté symfonii o více než sto let později i Schnittke). Devátá se měla stát monumentálním vrcholem Brucknerova životního díla. A vlastně se jím také stala, třebaže Brucknerovi nebylo dopřáno završit dílo zamýšlenou čtvrtou větou.

„Dvě symfonie jsem již věnoval dvěma pozemským veličenstvům: nebohému králi Ludvíkovi jako královskému mecenáši umění a našemu vznešenému, milovanému císaři jako nejvyššímu pozemskému veličenstvu, které uznávám; a nyní věnuji své poslední dílo Veličenstvu všech Veličenstev, milovanému Bohu…“ Anton Bruckner svému lékaři Richardu Hellerovi