Filip Vrána: R.I.P. Brněnský industriál mizející
30. 4. 2025 (Filip Vrána)
Brno dnes vnímáme jako dynamicky se rozvíjející město ve středu Evropy. Tím, čím je, by ale nikdy nebylo bez své historie, a ta je hlavně průmyslová. V době mizejícího industriálu, který podléhá tlaku developerů a moderní průmyslové výroby, si ji pojďme trochu připomenout. Následující řádky můžeme brát jako určitý nekrolog kdysi slavných průmyslových firem, respektive jejich výrobních komplexů. Je to trochu R.I.P Brno Industry, minimálně tedy v prostoru dnešního širšího centra. Po slavných továrnách zůstávají už jen názvy ulic, jako je Přízova, Sladová, Tkalcovská nebo Kotlářská, a tovární budovy zmizely nebo mizejí jedna po druhé.
Věděli jste, že…?
Kdo dnes ví, že brněnské sukno bylo proslulé? Že na počátku investic byla už na konci 18. století Půjčovní banka? Nebo že Červená ulice byla první dělnickou kolonií v habsburské monarchii? Víte, že v Brně dodnes stojí Edisonova elektrárna nebo že jsme tu měli i ocelárnu? A těch průmyslových nej bychom našli ještě jistě celou řádku. Ale pojďme na to chronologicky.
Na počátku byl textil
„Tovární“ výrobu dlouho brzdily cechy, které regulovaly počet podnikatelů v oboru a svým způsobem fungovaly trochu jako kartely. Na počátku všeho byl textil, a proto vnímáme Brno jako „moravský Manchester“. Ve městě byly cechy soukenický a cajkářský, ale soukenických mistrů bylo jen 11. Z tohoto nedostatku v podstatě plynula výhoda: Cech nebyl silný, a tak bylo možné rozjet manufakturní výrobu.
Tou první byla továrna na jemné sukno v roce 1764. První podniky vznikaly a zanikaly a byly spojené s podporou manufakturního úřadu a usazováním zahraničních odborníků. Místní se od nich učili, pak se odtrhli a založili si podnik vlastní. Cejl, Radlas, Vlhká a další ulice, to je základ průmyslového Brna, který stále ještě stojí. Továrny vznikaly vedle Svitavy, Svitavského náhonu, Ponávky, prostě vedle vodních toků, které jsou dnes už částečně nebo zcela skryté pod terénem.
Filip Vrána je historik, zabývá se dlouhodobě dějinami a současností brněnského industriálu, zejména pivovarnictví. Pravidelně průvodcuje po historických pivovarech v centru města. Vystudoval historii na MUNI, působí jako pedagog na Mendelově univerzitě v Brně a spolupracuje také v rámci databáze industriální topografie s ČVUT. Několika texty přispěl i do aktuálně vydaného průvodce po brněnském industriálu.
Brnu určitě pomohlo, že bylo relativně rychle napojené na železniční spojení s Vídní, sídlem monarchie. K zahájení pravidelné dopravy došlo už v roce 1839. Odtud máme řadu železničních viaduktů, které slouží svému účelu dodnes a formují brněnský Bronx. V Brně byla ve své době soustředěna třetina soukenických továren a čtvrtina barvíren moravskoslezského regionu, tedy historické země formované po ztrátě Slezska. Zatímco v roce 1780 mělo Brno 11 tisíc obyvatel, v roce 1824 jich bylo už třikrát víc. Brno bylo nejrychleji se rozvíjejícím městem rakouského státu. V té době už první továrny měly své parní stroje. Na textilní výrobu navázala strojírenská, která stroje pro textilky vyráběla. Řada strojíren měla i svou slévárnu, což ještě nedávno platilo například pro Šmeral Brno, dřívější firmu Ignaz Storek, která vyráběla mj. i Kaplanovy turbíny. Ano, a právě zde byla i brněnská ocelárna.
Šmeral Brno, foto: Filip Vrána
Síť fabrik v prstenci kolem historického centra doplnilo brzy i energetické zázemí. První elektrárnu postavila slavná firma Edison na dnešní Vlhké, hned vedle nejstarší zachované manufaktury, v které dnes sídlí NÚKIB. Elektrárna napájela městské divadlo, což byl opět evropský primát, elektřinu dodávala v letech 1882-1895 ale i okolním továrnám. To ovšem za pár let nestačilo. Nová městská elektrárna vznikla vedle plynárny poblíž železnice v roce 1898. Poprvé v Rakousku používala generátory na střídavý proud. Později se tato elektrárna orientovala na pohon brněnské tramvajové dopravy.
Technickým unikátem je dodnes stojící „masiv“ teplárny na Špitálce. Teplárna a zároveň elektrárna byla v roce 1932 největší v Evropě. Stavěla se na podmáčené půdě, stála 10 milionů korun a jejím uvedením do provozu přestalo kouřit 68 továrních komínů. Na vybavení objektu se podílely všechny významné tehdejší podniky, mj. První brněnská strojírna – další symbol průmyslového Brna. Teplo bylo rozváděno v trubkách a jedna z větví směřovala až do pivovaru na Starém Brně. Pro pivovarský průmysl to byl opět unikát.
Teplárna Brno, foto: Filip Vrána
Rozvoj průmyslového Brna zdaleka nekončil. Zhruba v té době začíná kvést vedle řeky Svitavy nové podnikání, zbrojařský průmysl. Státní zbrojovka měla v produkci nejen nejslavnější kulomet BREN (který nese v prvních svých písmenech odkaz na místo konstrukce). Značku Z měly i automobily, ale začaly se tu vyrábět také první traktory, než byla výroba přenesena do Líšně. Zetor, to je název odvozený od písmena Z a slova traktor.
Zbrojovka Brno, foto: Filip Vrána
Předchozí řádky měly nalákat a vysvětlit, proč má Brno svou průmyslovou podstatu. Formát tohoto textu neumožňuje nastínit vše, například Kotlářská byla průmyslovou zónou s pivovarem Moravia, sladovnou a právě kotlárnou Brand & Lhuillier, firma vyráběla také lokomobily nebo zimotvory. Z továrny nezbylo nic, jen název ulice, a to stejné se odehrává v posledních letech i v jiných částech města.
Demolice Vlněny, foto: Filip Vrána
Bylo tu, není tu
Brňané chodí nakupovat ve velkém do Vaňkovky. Málokdo ale asi ví, kdo byl Friedrich Wannieck, který tu měl svou strojírnu.
Pár let na to padla k zemi Vlněna. Textilní podnik, který pod tímto názvem za socialismu spojoval rozsáhlejší tovární komplexy několika značek, například Neumark nebo Stiassni. Z obrovského továrního komplexu zbyla jen administrativní budova Bochnerova paláce.
Zetor - ozubárna, foto: Filip Vrána
Demolice jedou ve velkém i v jiných částech města. Už zmíněná Zbrojovka zkrachovala v období divokých devadesátek. Výroba zbraní pokračuje v Uherském Brodě a v okolí Svitavy se buduje obytný komplex. Tovární budovy jdou k zemi jedna po druhé. Jediná zrekonstruovaná bývalé nářaďovny přitom historického hlediska hodnotu příliš nemá. Jak dopadne vedle stojící sladovna slavné značky Briess, těžko říci.
Podobně komplex motorárny Zetoru. Zetor sám o sobě nabízí smutný příběh: Slavná značka nedávno rozprodala většinu výrobních strojů a developer bourá patrně největší tovární halu v Brně – bývalou ozubárnu. Kovárna, stojící v Líšni hned naproti, půjde k zemi pár měsíců po ní a slévárna firmy Heunisch, která je sousedícím a technologicky doplňujícím objektem, to zabalí do konce roku 2025.
Zetor - kovárna, foto: Filip Vrána
Je pravděpodobné, že tento výčet bude v dalších letech pokračovat. Ignaz Storek měl kdysi na Křenové ocelárnu, slévárnu a strojírnu. Dnes už z nich funguje jen strojírna vyrábějící mj. buchary. Prostor je atraktivní pro developery, takže je asi otázkou času, jak to tady dopadne.
A co dál?
Historii Brna stavíme mimo jiné na slavných brněnských rodinách. Kdo ale ví, kde měli svou továrnu Tugendhatové? Ta ještě dodnes stojí na Vlhké ulici a rodina ji koupila a provozovala pod původním jménem Max Kohn. Samotný areál na rohu Vlhké, která se kdysi jmenovala Offermannova po další významné textilní rodině, a Křenové stojí za záchranu, aby nám z té minulosti vůbec něco zbylo. Část zde stojícího areálu, na jehož výstavbě se podílel génius na železobetonové konstrukce Bruno Bauer, dosud stojí a byla vyhlášena kulturní památkou. Konečně aspoň něco! Blýská se na lepší časy a nebudeme tedy dál sledovat další a další destrukci někdejší podstaty průmyslového Brna? Uvidíme, znamenalo by to totiž ztrátu kulturní identity a chronologie.
Slévárna UXA, foto: Františka FOTO
Asi se dá pochopit, že každá továrna nebude jako například UXA vyrábět přes sto let totéž. Na druhou stranu by si nejeden milovník historie přál, aby budoucí developerské projekty dokázaly z továrních areálů zachovat něco více, než jak to můžeme sledovat v posledních letech.
Fenomén je dílem konkrétního autora (Filip Vrána), nevyjadřuje oficiální stanovisko města Brna ani TIC BRNO.
Máte rádi brněnský industriál? Seznamte s mizejícím Brnem i své známé!
