Narodil se 24. března 1895 a 24. března 2025 by oslavil 130 let. Je pro Brno architektonické tím, kým je Janáček pro Brno hudební, Skácel pro brněnskou poezii a Mendel pro Brno vědecké. Byl klíčovou postavou brněnské architektury a designu. Jeho funkcionalistické stavby, promyšlené urbanistické koncepty a pedagogická činnost formovaly tvář moderního Brna i vývoj české architektury. Jmenoval se Fuchs, prof. Ing. arch. Bohuslav Fuchs, DrSc.

Mistr bílého funkcionalismu

„V polovině 20. let se Fuchs po Jindřichu Kumpoštovi stal architektem města Brna. Moravská metropole byla tehdy rychle se rozvíjejícím sídlem, které přálo moderní architektuře, zejména tzv. bílému funkcionalismu. V meziválečném období se tu stavělo takové množství avantgardních budov, že to nemělo v Evropě obdoby,“ píše pro lidovky.cz 14. 8. 2020 Zdeněk Lukeš.

Světoznámý architekt

„Nejde ale o žádného lokálního architekta,“ zdůrazňuje znalec Fuchsova díla, architekt Jan Sapák. „Myslím si, že ho lze považovat za největšího a nejvlivnějšího českého architekta 20. století, jednoho ze zhruba deseti nejdůležitějších v Evropě,“ dodává 24. 3. 2015 pro idnes.cz.

Když vešel, všichni tleskali

Architekt Vladimír Šlapeta se s Fuchsem poprvé potkal na přednášce: „Když vstoupil do sálu, všichni přítomní povstali a přivítali ho spontánním potleskem,“ vypráví a k dalším setkáním pro brnesky.denik.cz 28. 4. 2010 dodává: „Fuchs byl člověk s nesmírnou pozitivní energií, velkým mezinárodním rozhledem i kontakty a měl neomylný čich na lidi.“

Na Špilberku odhalili pneumatickou sochu Bohuslava Fuchse

Socha byla veřejnosti představena 24. 3. 2025 v den Fuchsových 130. narozenin. „Pohrává si s myšlenkou, zda by Fuchs jako architekt evropského formátu neměl mít ve městě, v němž působil, svoji klasickou sochu. Zároveň říkáme, že nejlepšími sochařskými památníky jsou jeho stavby, pokud se o ně dobře staráme,“ zmínil pro brnesky.denik.cz autor záměru projektu Rostislav Koryčánek.

Architekt Bohuslav Fuchs, můj dědeček…

„Bylo mi 14 let, když zemřel, takže moje vzpomínky na něj jsou spíše dětské. Vždy jsme k němu vzhlížely – já i moje sestra – s velkou úctou. Bělovlasý, velmi štíhlý pán noblesního, vždy laskavého chování nás při sobotních návštěvách vždy pohladil po vlasech, poptal se na školu a na konci roku pochválil za pěkné vysvědčení. Ateliér měl dědeček v posledním patře domu, kde bydleli. To bylo pro nás vznešeně tajemné místo, kam jsme se dostaly jen výjimečně. Zde byl dědeček v bílém pracovním plášti u rýsovacího stolu, nám se hlavně líbily všechny ty tužky, pravítka a křivítka, tušová pera a role papíru, které byly tehdy, v době bez počítačů, kopírek a mobilů, nezbytné pro práci architekta. O to více jsem později, když jsem našla jeho deník, žasla nad jeho výkonností a pílí. Zmiňuje se v něm o rodinných a společenských událostech, ale vyjmenovává i své pracovní aktivity, které by podle současných měřítek zaměstnaly celý tým lidí. Jednání, pracovní schůzky, dozor na probíhajících stavbách, a hlavně projektování nesčetných zakázek, které se v rámci poválečné obnovy jen hrnuly. Přesto měl ještě čas na kulturní život – koncerty, divadla, setkávání s přáteli. A občasný odpočinek na chatě, kde rád houbařil, vařil a tancoval s hosty. Byl to jeden z posledních renesančních lidí – tedy snad až na sport, tomu neholdoval a ani na něj neměl čas. Odborníci v něm vidí, snad právem, významného architekta, který silně ovlivnil tvář Brna, kde po celý život žil a tvořil. Já ho mám v paměti jako velmi laskavého, noblesního člověka, který nikdy nikoho nezarmoutil a v jehož společnosti byla radost pobývat.“

Pavla Seitlová, rozená Fuchsová, v Brně 27. 1. 2025

Brno Fuchsem protkané

*Výše uvedené stavby postupně během narozeninových oslav „navštíví“ nafukovací mobilní socha Slávy Fuchs.