Filip Vrána: Offermannovi. Rodina, na kterou se zapomnělo

21. 7. 2025 (Filip Vrána)

Vlastnili jeden z největších textilních továrních komplexů v Brně.

Podíleli se na vybudování uměleckoprůmyslového muzea.

Postavili kdysi výstavní ulici, která po nich byla pojmenovaná.

Zrekonstruovali pivovar v Jehnicích.

Financovali přeměnu Lužánek na anglický park nebo založení dnešních Denisových sadů.

Offermannovi.

Rodina, o které z dnešních Brňanů slyšel jen málokdo. Nyní se při archeologickém průzkumu lokality na místě zbořeného Prioru jejich někdejší textilka znovu připomíná.

Dům U Velkého střevíce

Už v roce 1786 se osamostatnil a tam, kde stál ještě před pár měsíci Prior, si v domě U Velkého střevíce založil vlastní výrobu jemných suken. Začínal s pouhými čtyřmi stavy, ale v roce 1791 už pro něj pracovalo na 1300 dělníků. Jen pár let předtím Josef II. totiž zrušil nevolnictví a lidé se začali ve velkém stěhovat do měst za prací, a právě brněnské manufaktury byly vhodným místem k uplatnění. Prostorem, kde si první z brněnských Offermannů manufakturu a později továrnu postavil, byla v podstatě zahrada a zelinářské zázemí Brna. Byly zde k tomu příhodné podmínky s dostatkem vody, což se samozřejmě hodilo i pozdějšímu průmyslu. Ostatně odkryv náhonu je silně patrný i při pohledu na dnešní vykopávky.

V podnikání jsou klíčové inovace. Dbali na ně i Offermannové, kteří už v roce 1814 koupili parní stroj z Londýna a další pro ně sestrojily místní strojírny Luz a Salmovy železárny. V roce 1851 tak měli Offermannovi první mechanizované tkalcovské stavy na Moravě. To už v Brně byla železnice, což napomohlo exportu. Brněnské sukno se vyváželo do celého světa, v případě Offermannů například do Egypta, na Balkán, do Velké Británie nebo na americký kontinent. Značka J.H. Offermann stojící hned vedle nádraží Ferdinandovy dráhy měla prostě lesk, i když továrnu už vedl syn zakladatele Karl.

Právě on financoval přeměnu Lužánek a založil park na Františkově, kterému dnes říkáme po francouzském historikovi, co měl rád Čechy, Denisovy sady.

Pojmenovat nějakou část Brna po německy mluvícím zakladateli se nám zatím pořád ještě příčí. Je dobré si ale uvědomit, že tehdejší podnikatelská nobilita k prostoru, ve kterém žila, přistupovala jinak než ta dnešní. Offermannové nebyli lhostejní ani ke svým zaměstnancům, vždyť Karl pro ně zřídil nemocenský a podpůrný fond. Za charitativní činnost byl ostatně povýšen do rytířského stavu, což by se z dnešních podnikatelů podařilo patrně málokomu.

Třetí generace rodiny

Neméně zajímavá je třetí generace Offermannů. Továrnu vedl nejstarší Karlův syn Karl Julius, který studoval v Lipsku. Výrobu zaměřil na armádní uniformy, konkrétně pro srbskou, tureckou a rumunskou armádu. Textilek byly v té době v Brně desítky, a to nejen u nádraží, ale dál například kolem dnešní Hybešovy ulice, na Cejlu, v Zábrdovicích, někdejší Vlněna sama zahrnovala hned několik textilek. To vše z mapy Brna už dávno zmizelo. Článek píši v roce 2025 – dnes nám zůstala jen Nová Mosilana v Černovicích.

Pozornost si zaslouží i Karlův bratra Theodor. Toho zajímaly více než textil samotný stroje. Oženil se do rodiny Bracegirdlů, čímž tyto své aktivity významně podpořil. Theodor působil ve vedení několika cukrovarů, koupil statek Jehnice, kde vybudoval zcela nový strojní pivovar. Díky Theodorovi mělo Brno první veřejnou dopravu, tzv. koňku. Byl také významným mecenášem a podporovatelem dnešního uměleckoprůmyslového muzea.

Třetí generace Offermannů je zároveň tou nejslavnější. Rodina ale v Brně podnikala dál až do roku 1930, kdy továrnu prodala. Definitivní ránu podniku zasadilo bombardování za druhé světové války. Z továrny nezbylo nic a byla stržena.

Dědictví Offermannů

Z uvedených řádků je myslím patrné, že Offermannové patřili historicky k snad nejvýznamnějším brněnským podnikatelským rodinám. Během času ale upadli v zapomnění, přestože formovali průmyslové Brno. A co tedy z míst, do kterých investovali, zbylo dnes?

Knížka Fabrika končí příznačně korespondencí autorky se Správou hřbitovů města Brna a neúspěšným hledáním jejich hrobu. Jakmile rodina přestane platit nájem, je místo pronajaté jiným, a to se stalo i u Offermannových.

S dalšími připomínkami na tuto rodinu to není o mnoho slavnější. Továrna poblíž hlavního brněnského železničního nádraží už dávno nestojí, stržena byla pár let po válce. A právě na jejím místě později vznikl obchodní dům Prior. Dnešní vykopávky nás vracejí dlouho do historie a připomínají, co zde bylo dříve.

Továrna měla stejně jako jiné i vilu pro majitele. Také ta nestojí, ale na Baštách najdeme bytový komplex – tzv. Offermannův dům. S Offermannovými, konkrétně Carlem ml., je spojená vila na Hroznové 2, kterou dnes využívá UKZÚZ.

Také jsem už psal výše, že pojmenovávat ulice nebo jiné pamětihodnosti po Němcích se v Brně stále nějak nehodí. Víte tedy, kde je někdejší Offermanngasse? Ne? Ale tu ulici v podstatě všichni znáte! Vede z průmyslového Cejlu směrem k někdejší továrně. Ano, je to dnešní ulice Vlhká.

A posledním místem, kam se vydáme, jsou Jehnice. Ty byly v době Offermannů samostatným statkem stojící mimo hranice města Brna. Dnes jsou jeho součástí a také zde stál poslední pivovar, který na území dnešního města konkuroval „Starobrnu“. Tento pivovar vybudovali právě Offermannovi, konkrétně Theodor, a byl na strojní pohon. Na svou dobu byl velice moderní. Iniciály zakladatele T.O. byly ještě před pár lety s letopočtem 1886 a německým nápisem Brauerei na fasádě varny. Právě tuto budovu investor, který zde vystavěl bytový komplex, jedinou zachoval.

Dnes byste ale pivovar na tomto místě nepoznali a připomínka na původní majitele chybí také.

Snad se to naopak povede při zastavování místa, které je s historií rodiny nejvíce spjaté, u hlavního brněnského nádraží. Bylo by příjemné se k této rodině konečně přiznat.

Fenomén je dílem konkrétního autora (Filip Vrána), nevyjadřuje oficiální stanovisko města Brna ani TIC BRNO.