ZIMNÍ SNĚNÍ

PETR ILJIČ ČAJKOVSKIJ Symfonie č. 1 g moll op. 13 „Zimní sny“
WOLFGANG AMADEUS MOZART Davide penitente, kantáta KV 469

Simona Šaturová soprán
Martina Janková soprán
Petr Nekoranec tenor
Český filharmonický sbor Brno
sbormistr Petr Fiala
Filharmonie Brno
dirigent Robert Kružík

Petr Iljič Čajkovskij započal svou První symfonii g moll roku 1866 jako čerstvý absolvent petrohradské konzervatoře. Vložil do ní obrazy a proměnlivé nálady zimní přírody a své dojmy, opíraje se o logiku symfonického vývoje a lidovou melodiku. Po nepříliš dobře přijaté moskevské premiéře roku 1868 se k symfonii vrátil a několikrát ji přepracoval. Teprve díky moskevskému provedení v roce 1883 se dílo dočkalo širšího uznání. Četnost jeho uvádění si zdaleka nezadá s tím, jak často se v programech orchestrálních koncertů objevují Čajkovského vrcholné symfonie Čtvrtá, Pátá a Šestá (Patetická), přesto kdykoli První symfonie zazní, udiví zralostí svého mladičkého autora.

Čajkovskij o Mozartovi

Z dopisů P. I. Čajkovského jeho mecenášce Naděždě Filaretovně von Mekk: „Nejen že Mozarta miluji, – já ho zbožňuji. (…) Podobně jako v životě byl až do posledního dechu bezstarostným dítětem, tak ani v jeho hudbě není subjektivní tragičnosti, tak silně a mohutně se projevivší u Beethovena.“ (16. 3. 1878)

„Říkáte, že můj obdiv k němu je v rozporu s mou hudební povahou; jenomže možná právě proto, že jsem jakožto člověk své doby nalomen a mravně churav, tak rád hledám uspokojení a potěchu v Mozartově hudbě, která převážně slouží projevům životní radosti, jaké cítí zdravá, celistvá a reflexí neotrávená povaha. Vůbec mám dojem, že v umělcově duši jsou jeho tvůrčí sklony zcela nezávislé na jeho sympatiích k tomu či onomu mistru.“ (1. 4. 1878)

„Mozart byl geniální bytost vyznačující se dětskou čistotou, holubičí mírností a panenskou skromností, která jako by ani nebyla z tohoto světa. Nikdy se u něho nesetkáte s domýšlivostí, sebechválou; jako by si ani nebyl vědom velikosti svého génia.“ (5. 7. 1880)

Wolfgang Amadeus Mozart byl proslulý svou nevyčerpatelnou invencí. Tempo, jímž psal nové a nové skladby, bylo mimořádné. Někdy však sáhl po svých starších dílech a využil je v novém kontextu, což je i případ kantáty Davide penitente. V březnu 1785 Vídeňská hudební společnost (Wiener Tonkünstler-Societät) požádala Mozarta, aby pro jeden z jejích dobročinných koncertů složil sborové dílo. Mozart využil části své nedokončené Mše c moll KV 427, původní Kyrie a Gloria opatřil italským textem parafrázujícím starozákonní žalmy a přikomponoval sopránovou a tenorovu árii. Kantáta zaznamenala u publika velký ohlas a ve své době se často prováděla. Dnes je situace jiná: zatímco Velká mše c moll patří k Mozartovým nejslavnějším duchovním dílům, její „italská verze“ zní mnohem řidčeji.