ZAOCEÁNSKÉ OZVĚNY

WILLIAM BOLCOM Symfonie č. 9, česká premiéra
SAMUEL BARBER Houslový koncert op. 14
BOHUSLAV MARTINŮ Symfonie č. 4 H 305

Robert McDuffie housle
Filharmonie Brno
dirigent Dennis Russell Davies

Koncert, jehož protagonisty budou americký houslista Robert McDuffie a náš americký šéfdirigent Dennis Russell Davies, nabídne hudbu dvou významných amerických autorů 20. století a Čtvrtou symfonii Bohuslava Martinů, zkomponovanou v době působení českého skladatele ve Spojených státech.

„William Bolcom je skvělý skladatel. Napsal devět úžasných symfonií a spoustu další výborné orchestrální hudby… Byl doma v broadwayských muzikálech i ragtimu, patřil k iniciátorům a hlavním postavám ragtimového hnutí okolo Scotta Joplina. Billovu hudbu jsem poprvé dirigoval v roce 1967 s The Juilliard Ensemble, osobně jsme se poznali v 70. letech, když jsem působil v St Paul. Bylo mi jasné, že si s ním budu rozumět. Na jednom prestižním festivalu ve Francii, kde jsem vystupoval, měla být uvedena Billova nová skladba. Vyžádali si jeho fotografii, a tak jsem ho poprosil: ‚Pošli fotku.ʻ A on poslal fotografii, jak sedí na židli, v pěkném tričku, s dvěma krásnými dívkami po levici a pravici. To byla Billova fotka pro seriózní festivalový katalog…“ Dennis Russell Davies o Williamu Bolcomovi

Samuel Barber proslul zejména svým Adagiem pro smyčce, orchestrálním aranžmá původně kvartetní věty, které poprvé provedl věhlasný dirigent Arturo Toscanini v listopadu 1938 v New Yorku. Barberovo vzrůstající renomé následně vyústilo v objednávku prvního z jeho tří koncertů – houslového. Vyžádal si jej u něj Samuel Fels, průmyslník a filantrop, jenž chtěl podpořit kariéru svého chráněnce, mladého houslisty Isa Briselliho. Ten byl nadšen z prvních dvou vět, ale když obdržel větu třetí, zklamala jej – připadla mu málo propracovaná. Barber si však za ní stál. Dílo tak premiéroval Albert Spalding – bylo to v únoru 1941 s Filadelfským orchestrem a Eugenem Ormandym.

Bohuslav Martinů, rodák z Poličky, žil postupně v Praze, ve Francii, v USA a nakonec ve Švýcarsku. Nebylo mu dopřáno, aby se po válce vrátil domů. Obor symfonie po většinu svého života ignoroval. Karta se obrátila až v Americe, kam Martinů unikl před druhou světovou válkou. Sergej Kusevickij, šéfdirigent Bostonského symfonického orchestru, si v roce 1942 vyžádal symfonii také u něho. Již dvaapadesátiletý skladatel tak napsal svoji opožděnou první symfonii a slavil s ní úspěch. Povzbuzen pak vytvářel každý další rok novou. Na jaře 1945 složil Symfonii č. 4. Je plná naděje spojené s blížícím se koncem války a možností návratu do Prahy. Poprvé ji uvedl 30. listopadu 1945 Eugene Ormandy ve Filadelfii, o rok později 10. října 1946 pak dílo zaznělo v Praze v podání České filharmonie pod taktovkou Rafaela Kubelíka.

„Amerika nás přijala dobře a já jsem enormně pracoval, ale v myšlenkách jsme byli stále tam u vás…“ Bohuslav Martinů v dopise sourozencům do Poličky