Letnice

Svatý Jiří je zapomenutá vesnička kdesi v rakousko-uherské monarchii. Mimo ni, ve světě líných řek a širokých rovin, už 20. století vypuklo naplno. Světu vládne racionalita, věda a technika.
Ale ve Svatém Jiří jsou nebesa ještě na dosah: lidé si zde krátí cestu přes hladinu rybníka, myslivci loví zvěř bez pušky a rybáři rybaří bez prutu, sochy svatých a andělů mluví k lidem a v neděli nikdy nefouká vítr. A kdo odejde na léto z vesnice, zapálí na návsi svou svíci – pokud svíce zhasne, zapíše farář Metoděj jeho jméno do matriky jako zesnulého a nikdy se nezmýlí.

Když se proto o Velikonocích léta Páně 1903 do vesnice nečekaně vrátí Odysseus Pastýř, jehož svíce už dávno zhasla, pochopí to Metoděj jako zmrtvýchvstání svého druhu. Odysseus se tak stává zvěstovatelem nových časů, který jako zkušený světoběžník pomáhá sousedům připravit se na nastávající převratné změny. Současně soupeří s mladším bratrem Tomášem o přízeň krásné a dočasně němé Julie, kterou Tomáš našel před pár lety polomrtvou v lese. Nebývalé vzrušení přinese také správní kontrola z hlavního města, před níž je třeba některé věci, včetně dosud fungujících zázraků, utajit.

Nečekaně vyzrálý románový debut se stal hitem současného knižního trhu a vynesl svému autorovi cenu Magnesia Litera za nejlepší Knihu roku 2025. Dramatický příběh o vesnici na konci světa, v níž musí nastat konec světa – tedy toho dosavadního –, autor mistrně propojuje jak s magickým realismem, tak s báječně chytrým humorem. Zároveň jeho podobenství o „odkouzlení“ světa klade nelehkou otázku: pokud jsme vyměnili nadpřirozeno a zázraky za rozum a pokrok, co jsme tím získali a co jsme ztratili?

Pouhé dva roky po vydání knihy se Letnice objeví na jevišti Městského divadla Brno v režii Stanislava Slováka a v dramatizaci téhož tvůrčího týmu, který podle jiné vynikající současné prózy Pavla Tomeše připravil pro naši scénu mimořádně úspěšnou inscenaci Až na ten konec dobrý.