Lazebník sevillský

V ulicích španělské Sevilly žije v domě se zamřížovanými okny krásná mladá Rosina. Pod zámkem si ji tam hlídá starý doktor Bartolo, který k ní chová náklonnost větší, než jak by se na poručníka slušelo. Jaká je to smůla pro hraběte Almavivu, když kráska, do které se před půl rokem zamiloval v Madridu a teprve teď se mu ji podařilo najít, je nucená vdát se za svého žárlivého poručníka. Ještěže se v blízkosti vyskytuje lazebník Figaro, bývalý Almavivův sluha, který ledacos umí, od holení přes ranhojičství až po intriky plné převleků a lstí. Koho by tedy mohlo překvapit, že mladí milenci a jeden lazebník otočí Bartolův dům vzhůru nohama?

Věhlasný dramatik Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais napsal na konci 18. století tři hry o sluhovi Figarovi, které vyvolaly velký poprask napříč celou Evropou. Dvě z nich, Lazebník sevillský (1773) a následná Figarova svatba (1775), se staly stálicemi na světových jevištích, a to jak činoherních, tak i operních (díky dílům Gioacchina Rossiniho a Wolfganga Amadea Mozarta).

V první komedii Lazebník sevillský přivádí autor na jeviště postavu vychytralého sluhy Figara s mrštným jazykem a unikátními taktickými schopnostmi, které vytvářejí záplavu nádherných komických situací plných senzačního humoru, který dokonale baví své publikum i v současné době.